Turistické informace o Maďarsku.
Tipy na dovolenou.
Jezero Tisza: od protipovodňové ochrany k živoucí rezervaci
Tisza je bezkonkurenčně největším člověkem stvořeným jezerem Maďarska. Dokud vám to ale někdo nepoví, s největší pravděpodobností vás během procházek po jeho březích něco podobného napadne jen stěží. A to především proto, že jezero Tisza i dnes, více než třicet let od doby svého vzniku, vypráví příběh o oblasti, kterou člověk v zájmu udržení rodu přemění k obrazu svému, aby se zároveň stala místem, v němž se život uchytí s nebývalou razancí a sílou, kterou by zde bez lidského zásahu načerpalo zřejmě jen stěží. Takové je dnes jezero Tisza – fascinující mozaika bohaté fauny i flóry, v níž se díkybohu nejlépe daří tomu, čemu se ve stojatých vodách dařilo odpradávna: ptákům a travinám v jejich nejfantastičtějších podobách.
Jezero Tisza je dnes neopominutelnou součástí národního parku Hortobágy, a stejně tak i Seznamu světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO, což je pro něj v současné době zřejmě nejvýmluvnějším možným dokladem jeho unikátního charakteru. Kromě toho se zároveň může pyšnit i o něco prozaičtější zásluhou – na mnoho vodních hospodářů dělá dojem i fakt, že jde o druhou nejrozsáhlejší vodní plochu v celém Maďarsku.
První stavební útvary, jež měli o pět let později vyústit v dokončení jezera na jeho místě začaly spolu s příchodem roku 1973. První větší etapou celého záměru přitom bylo vybudování přehrady Kiskore, na jejímž příkladě se nejlépe ukazuje, proč vůbec jezero Tisza mělo vzniknout. Oním důvodem, proč vytvořit vodní plochu o rozloze téměř sto třiceti kilometrů čtverečních byla snaha pokořit druhou největší řeku Maďarska, kterou je Tisza.
Právě nevypočitatelnost tohoto toku pramenícího někde mezi vzdálenými vrcholky Karpat totiž pravidelně prohlubovala vrásky na čelech zemědělců, kteří na krajích, jimiž vedlo její koryto beze zbytku závisely. Dny, kdy se její voda líně rozvalovala v meandrech rozsáhlých planin totiž také střídaly noci, během nichž se zničehonic měnila v nelítostnou vodní stěnu, která ničila vše, co jí přišlo do cesty.
Vidět ale za jezerem Tisza především způsob, jak se v minulosti člověk rozhodl bránit proti živelným pohromám, by dnes bylo přinejmenším trochu krátkozraké. Při bližším pohledu se totiž jeho návštěvníkům ukazuje, že v těchto dnech je jezero spíše rezervací, než projevem technicistní síly lidského myšlení.
Šestnáct ostrovů jezera Tisza, s jeho lesklou hladinou, která snad i v očích neplavců musí vzbuzovat intenzivní pocit bezpečí, totiž po dlouhá léta představuje důležitou zastávku na nekonečně se opakujících cestách tažných ptáků, nad jejichž počtem a především takřka hmatatelnou sounáležitostí zde každoročně lomí rukama ornitologové z celého světa. Podle jejich záznamů tak na nich lze napočítat na dvě stovky (!) ptačích druhů, jejichž zástupci zde nacházejí potravu i útočiště.
Kromě míst, na nichž na jezeře bují čilý turistický ruch, se vším co k němu patří – plážemi, vodními sporty a krčmami, v nichž se s vámi číšník přivítá i rozloučí s širokým úsměvem na rtech, tak k Tisze stejně neodmyslitelně patří i výpravy za podobami jeho přírody. Nestačí-li vám tak ve volném čase k úplné spokojenosti naprosté odevzdání zahálce při březích, stojí před vámi na jezeře Tisza mnoho lákavých možností.
Jednou z těch zřejmě vůbec nejpřitažlivějších je potom nabídka dvou až tříhodinových plaveb po jezeře, během nichž se zdejšímu ptactvu dostanete téměř na dosah – právě proto je pravidelně využívá tolik náruživých fotografů přírody. Je přitom dobré vědět, že tyto výpravy má smysl provozovat po celý rok, a v podstatě se dá říci že i od rána až do večera. Nejde tak o vábničku v podobě lákavých fotografií pořízených během několika málo týdnů, kdy by zde bylo něco k vidění.
V posledních letech si ale na jezeře Tisza získává čím dál větší popularitu ještě jiná poloha poznávání jeho krás. Dobrodružné čluny a vyrovnaná odpoledne na písečných plážích tak pomalu trumfuje neuvěřitelná soustava dřevěných chodníků stojících těsně nad hladinou jezera. Ty tak umožňují poznat život jezera zblízka bez bariéry hučícího motoru. Tyto „dřevěné stezky“ vzájemně propojující tři ostrovy, na nichž lze z nenápadných věží pozorovat jejich ptačí obyvatele, se navíc nakonec staly jakýmsi symbolem tohoto jezera. Můžete se tak s nimi setkat na většině propagačních fotografií, a právě ony vás nejlépe přesvědčí, že návštěva jezera Tisza má smysl i pro toho, koho jinak rákosí a ptačí šramot nechává naprosto chladným.